Marta Kubišová
Marta Kubišová / zpěvačka, herečka, scenáristka
Nar.: 1. listopadu 1942, České Budějovice
Marta Kubišová je česká zpěvačka, trojnásobná vítězka čtenářské ankety časopisu Mladý svět Zlatý slavík.
Žánry: pop music
Život
Tatínek pracoval jako internista, její maminka nejdříve zůstávala v domácnosti, později však prodávala gramofonové desky v Celetné ulici v Praze. V roce 1952 se rodina přestěhovala do Poděbrad. Protože se po absolvování gymnázia nedostala na vysokou školu kvůli svému rodinnému původu, nastoupila do práce v Poděbradských sklárnách.
Marta se dostala ke zpěvu šťastnou náhodou, když ji při zpěvu u klavíru slyšel místní muzikant a objevil v ní talent. Na klavír se učila hrát jedenáct let, ale nebavilo ji to. Svou pěveckou kariéru začala s taneční kapelou, kterou sestavili muzikanti z lázeňského promenádního orchestru Poděbrady, a v Nymburce zpívala při odpoledních čajích. V roce 1961 se dostala v soutěži „Hledáme nové talenty“ až do finále. V roce 1962 vyhrála konkurz do Stop divadla v Pardubicích.
V roce 1963 přešla s Bohuslavem Ondráčkem do plzeňského Divadla Alfa (inscenace Ukradený měsíc od Ludvíka Aškenazyho, Černej sen).
V září 1964 se dostala díky Janu Schneiderovi do pražského divadla Rokoko, kde mělo toho podzimu premiéru pásmo Jana Schneidera Chan & Son. Začala se objevovat v televizi v pořadu Vysílá studio A. Spolupráci s Václavem Neckářem a Helenou Vondráčkovou začala v prosinci 1965, kdy připravovali představení Čekání na slávu. Nazpívala francouzský hit Loudá se půlměsíc, díky kterému se dostala do povědomí národa.
V roce 1966 vyhrála s Helenou Vondráčkovou Stříbrnou Bratislavskou lyru za píseň Oh, baby, baby od Bohuslava Ondráčka. Zahrála si ve filmu svého budoucího manžela Jana Němce Mučedníci lásky. V roce 1967 vyhrála poprvé Zlatého slavíka za rok 1966. Jistě tomu přispěla píseň Depeše od Karla Svobody či Nepiš dál od Karla Gotta, Ladislava Štaidla a Rostislava Černého.
V roce 1967 získala za duet s Waldemarem Matuškou Nech tu lásku spát Bronzovou Bratislavskou lyru. V divadle Rokoko se stala kolegyní Václavu Neckáři a Heleně Vondráčkové v pořadu Listy důvěrné a hře Leonarde, tys nám dal s Karlem Štědrým. Byla obsazena do seriálu Píseň pro Rudolfa III. V anketě Zlatý slavík skončila třetí.
V zimě roku 1968 natočila v Janem Němcem svůj první recitál Náhrdelník melancholie. Hned v lednu odjela do Cannes na soutěž MIDEM, kde zpívala samostatně píseň Tajuplnej hráč a Lampa a pak na Gala večeru společně s Helenu Vondráčkovou a Václavem Neckářem. Hrála v inscenaci Filosofská historie, ze které pochází píseň Máj na motivy básně od Karla Hynka Máchy. V dubnu odjela na pozvání Bruna Coquatrixe vystupovat do pařížské Olympie, kde se setkala s Arethou Franklin.V červnu vyhrála Bratislavskou lyru za píseň Cesta autorů Jindřicha Brabce a Petra Rady. Její píseň Modlitba pro Martu (původně součást seriálu Píseň pro Rudolfa III.) se stala při okupaci vojsk Varšavské smlouvy 1968 symbolem národního odporu. 1. listopadu téhož roku vzniklo populární trio Golden Kids (Marta Kubišová, Václav Neckář, Helena Vondráčková). Jejich producentem se stal Bohuslav Ondráček. Každý ze členů tria měl vlastní fanclub. Martiny tři písně, Cesta, Lampa a Máj, se staly podle kritiků nejlepšími za rok 1968. Hudebně se podílela na grotesce Juraje Herze Kulhavý ďábel.
Roku 1969 vyhrála svého druhého Zlatého slavíka a vdala se za režiséra Jana Němce. Golden Kids opět vystoupili v Cannes, pak i na festivalu Europe Songs ve Švédsku. I přes soudní spor vyšla její jediná sólová deska Songy a balady, v necenzurované verzi, a album tria Golden Kids Micro-Magic-Circus, později téhož roku podepsali smlouvu s Polydorem a začali nahrávat písně v němčině. Vystoupila na Bratislavské lyře s protestsongem Tajga Blues ´69 Bohuslava Ondráčka, ale jelikož se v posledních třech letech umístila na stupních vítězů, nesoutěžila. Natočila svůj druhý recitál Proudy lásku odnesou s Janem Němcem, který hudebně vycházel právě z desky Songy a balady. Dva videoklipy byly ale ještě před premiérou zničeny, a to k písním Ne, natáčen na Petříně, a Všechny bolesti utiší láska, na Karlově mostě, jak sama Marta přiznala. S písní Atlantis Jindřicha Brabce vyhrála na festivalu na Splitu bronz a zároveň i hit Kto svet je bila mlad, který, stejně jako vítěznou píseň, otextovala Jiřina Fikejzová pod názvem Addio. Natočila titulní píseň Sněžný muž k filmu Vražda Ing. Čerta.
Začátkem roku 1970 opět vyhrála Zlatého slavíka, avšak cenu musela převzít v ústraní redakce časopisu Mladý svět kvůli začínající normalizaci. Podle scénáře Jaroslava Dietla a pod taktovkou Jaromíra Vašty se v koprodukci s televizí ZDF natáčel film Revue pro následníka trůnu, pro který byl natočen znovu hit Oh,baby,baby spolu s Knutem Kiesewetterem a zpěvačkou Gitte, Marta se objevila i v druhém klipu pro Ring-O-Ding. Golden Kids 6.ledna s programem Music Box No.2 vystoupili před vyprodanou Lucernou. Poslední vystoupení Golden Kids se konalo 27. ledna 1970 v Ostravě.
Od února 1970 měla zakázánu uměleckou činnost, ale nahrála ještě několik písní. Mezi poslední nahrávky patří Tys bejval mámin hodnej syn, Kde máš svůj dům a Hare Krišna. Poslední zmiňovaná byla dokončena 30.června 1970 (podle obalu kolekce Vyznání), poté už nahrávat přestala. Záminkou jejího zákazu se stala údajná pornografie z jara 1969, která byla dokazována třemi zfalšovanými fotomontážními fotografiemi. Později žalobu u soudu na ředitele Supraphonu Hrabala, který za účelovou pomluvou stál, sice vyhrála, ale mezitím měla vypovězené všechny smlouvy. Hledala si proto práci neuměleckého zaměření, což ji režim často ztěžoval. Jeden čas lepila sáčky. Na obnovu své umělecké činnosti si musela počkat do roku 1989, kdy padl československý komunistický režim. Vystupovat mohla pouze na undergroundových akcích pro pozvané účastníky. Ve druhé polovině 80. let se měla stát zpěvačkou skupiny The Plastic People of the Universe, ale toto angažmá překazila StB.
V roce 1971 v osmém měsíci těhotenství potratila a prožila klinickou smrt. Do roku 1974 žila nezaměstnaná na chalupě na Slapech. Po manželově emigraci do USA a následném rozvodu se podruhé vdala za režiséra Jana Moravce. Podpisem Charty 77 se její stíhání a sledování StB ještě stupňovalo, v letech 1977 a 1978 působila jako mluvčí Charty 77.[3] Dne 1. června 1979 oslavila narození dcery Kateřiny. Dne 10. prosince 1988 vystoupila po dlouhé době na veřejnosti na demonstraci při příležitosti 40. výročí vyhlášení Všeobecné deklarace lidských práv, když zazpívala československou hymnu. V osmdesátých letech začala pracovat jako referentka zásobování Výstavby sídlišť v Praze. Dne 21. listopadu 1989, v době Sametové revoluce, zpívala z balkonu budovy Melantrichu na Václavském náměstí svou Modlitbu pro Martu a také československou státní hymnu. Poté následovala reedice alba Songy a balady a už v roce 1990 studiové nahrávky a samostatné koncerty tak jako slavný koncert „Marta v Lucerně“ (2. června), kde jí byl dodatečně předán Zlatý slavík – tzv. „doživotní“. Hudební doprovod obstarala skupina Energit Luboše Andršta. Následovala řada koncertů s touto skupinou i zájezdy třeba do Japonska, Paříže a Berlína.
Po sametové revoluci se krátce angažovala i politicky. Ve volbách roku 1990 zasedla do české části Sněmovny národů Federálního shromáždění (volební obvod Západočeský kraj) za Občanské fórum, ale již v červnu 1990 na mandát rezignovala a fakticky jej nevykonávala.[4]
Od roku 1991 spolumoderuje Adventní koncerty a od roku 1992 také pořad Chcete mě?. O dva roky později se vrátila společně s Helenou Vondráčkovou a Václavem Neckářem ve společném vystoupení v Golden Kids Comeback. Tento koncert si zopakovali ještě v roce 1995 a tím vlastně éra Golden Kids skončila. Dne 28. října 1995 obdržela od prezidenta Václava Havla státní vyznamenání Medaili Za zásluhy II. stupně. Adam Georgiev vydal její biografickou knihu Chytat slunce v roce 1995. V Míčovně Pražského hradu jí byla 7. března 1998 udělena Čestná medaile T. G. Masaryka za věrnost jeho odkazu. V říjnu 2002 převzala na Pražském hradě Svatováclavské vyznamenání. O tři roky později vyšla její druhá biografická kniha Asi to tak sám Bůh chtěl od Luboše Nečase.
Již několik let je její domovskou scénou pražské Divadlo Ungelt, kde pravidelně připravuje své recitály. Zde účinkovala také v komorním muzikálu Líp se loučí v neděli od Andrew Lloyda Webbera a její výkon byl oceněn cenou Thálie. V roce 2005 vyšlo novinkové album „Vítej, lásko“, které kompletně texty opatřil Jan Schneider. V roce 2008 Supraphon vydalo její první DVD Příběh. V témže roce 2008 podala na Martu Kubišovou H. Vondráčková žalobu kvůli údajně zmařenému turné Golden Kids, kdy H. Vondráčková požadovala po Martě Kubišové částku ve výši 1 milion 300 tisíc korun. Ovšem původně požadoval manažer a manžel H. Vondráčkové Martin Michal dokonce částku osm milionů korun jako odškodné za ušlé zisky. Viz MF Dnes, článek: Skončí Golden Kids u soudu? 3.Dubna 2008, str. C10, kultura, autorka článku: Kateřina Hejdová. Soudní spor stále ještě není u konce. Nejvyšší soud 6. května 2013 sice rozhodnul, že Marta Kubišová nemusí platit 1,3 milionu agentuře MM, protože nedošlo k řádnému uzavření dohody, jenže manažer a manžel H. Vondráčkové M. Michal prohlásil, že podá stížnost k Ústavnímu soudu, takže tento spor zřejmě bude zatím dál pokračovat.
Zatím poslední recitál v Ungeltu se jmenuje S nebývalou ochotou… a premiéru měl v dubnu 2010. Poprvé je na scéně i kapela (buď Petra Maláska nebo Karla Štolby).
Diskografie
Songy a balady (1969, 1970, 1990 – Supraphon; 1996 – Bonton Music), 1. řadové album, 1. LP
Lampa (1990 – Supraphon) – kompilace archivních nahrávek
Adventní písně a koledy (1990 – Supraphon) – s Bratry Ebenovými – řadové album
Někdy si zpívám… (1991 – Supraphon) – řadové album
Songy a nálady (1993 – Popron music) – řadové album
Řeka vůní (1995 – Popron Music) – řadové album
Bůh ví… (1996 – PolyGram) – řadové album
Singly 1 (1996 – Bonton Music), kompilace nahrávek z let 1963–1967
Nechte zvony znít (Singly 2) (1997 – Bonton Music), kompilace nahrávek z roku 1967 a dosud nevydané rarity ze soukromého archivu
Vánoce s Martou Kubišovou (1997 – Multisonic) – řadové album
Sváteční setkání (1997 – Multisonic) – s Petrem Maláskem, Rudolfem Roklem a Jaroslavem Svěceným – řadové album
Dejte mi kousek louky (Singly 3) (1998 – Sony Music / Bonton), kompilace nahrávek z let 1967–1968 a nahrávky Čs. rozhlasu Plzeň z let 1963 a 1964 většinou doposud nevydané
Modlitba (Singly 4) (1999 – Sony Music / Bonton), kompilace nahrávek z roku 1968 a doposud nevydané nahrávky z archivu Čs. televize a Čs. rozhlasu z let 1963–1969
Marta Kubišová v Ungeltu (1999 – Multisonic) – album remaků
Síň slávy (1999 – Sony Music / Bonton) – kompilace
Tajga blues (Singly 5), 2CD (2000 – Sony Music / Bonton), kompilace nahrávek z let 1969–1970, nahrávky pro německý Polydor z let 1969–1970, písně natočené v roce 1978 s Jaroslavem Hutkou
Příběh – To nejlepší (22. 3. 2004 – Supraphon) – výběr z archivních snímků, nová nahrávka písně „Řekni, kde ty kytky jsou“ z roku 2000 – Supraphon
Já jsem já – Recitál Marty Kubišové (2004 – divadlo Ungelt) – záznam z koncertu
Vítej, lásko (2005 – Supraphon) – řadové album s texty Jana Schneidera
In my world (2005) – s Davem „Whitewolfem“ Trezakem – řadové album
Příběh (DVD, 2008 – Supraphon)
Ne! The Soul of Marta Kubišová, CD a 2LP (2009 – VampiSoul) – kompilace archivních nahrávek
Vyznání/Zlatá kolekce, 3CD (2010 – Supraphon) – kompilace nahrávek z období první kariéry (do roku 1970) i druhé kariéry (od roku 1989) z katalogů firem Supraphon, Popron Music, GOJA, PolyGram se třemi novými nahrávkami:
"Vyznání" - nová skladba autora Karla Štolby s textem Marty Skarlandtové, o které MK prohlásila, že ji měla potkat hned na počátku druhé kariéry, leč přišla až v roce 2010. Jde o jakési vyznání a poděkování za přízeň publika.
"Promiň" - remake písně Eltona Johna "Sorry seems to be the hardest word" s textem Lukáše Hrabala.
"Vzkaz" - duet s Milanem Heinem, který zaznívá v recitálech Divadla Ungelt. Autor hudby Petr Malásek, text: Marta Skarlandtová.
Zlatá šedesátá, 6CD (12.10.2012 – Supraphon) - kompilace nahrávek z let 1963-1970 (a jedna z roku 1978 jako bonus); album obsahuje i dosud nevydané skladby [11]
